Informativní pohovor

Požádat cizího člověka o půl hodiny jeho času působí opovážlivě, a proto to většina lidí nikdy neudělá. Tato část popisuje, co informativní pohovor vlastně je, proč tato žádost funguje častěji, než byste čekali, a jediné pravidlo, díky kterému se neobrátí proti vám.

Informativní pohovor je rozhovor, o který žádáte někoho, kdo dělá práci, které chcete porozumět. Účelem je informace: jaká je ta práce ve skutečnosti, jak se tam ta osoba dostala, co by řekla někomu, kdo do oboru vstupuje právě teď. Otázky kladete vy. Nic se nehodnotí, neexistuje žádná bodovací karta a neexistuje nabídka, kterou lze vyhrát nebo ztratit.

Pravidlo, díky kterému to funguje, je, že nežádáte o práci. Ve chvíli, kdy se rozhovor promění v prezentaci, osoba, se kterou mluvíte, přestane být štědrým profesionálem a stane se strážcem, a upřímné odpovědi ustanou. Doporučení se skutečně dějí, ale dějí se později, jsou nabídnuta, ne vyžádána.

Většinu práce odvede samotná žádost. Udržte ji stručnou, usnadněte odpověď „ano“ a učiňte žádost konkrétní.

• Řekněte, proč právě oni. Pojmenujte to, co vás přimělo se ozvat: přednáška, kterou měli, cesta, kterou šli, tým, ve kterém pracují. Cokoli, co dokazuje, že jste neposlali padesát identických zpráv.
• Požádejte o vymezené časové okno. Dvacet minut se snadno poskytne. „Mohl bych ti někdy vytěžit mozek“ ne.
• Řekněte, co se chcete naučit. Dvě konkrétní témata, aby věděli, že opravdu mohou pomoct.
• Nabídněte jejich formát. Hovor, video, kávu, nebo písemné odpovědi, pokud dají přednost tomu. Odstranění tření zvyšuje míru souhlasu.
• Usnadněte odmítnutí. Jeden řádek, že chápete, pokud se termín nehodí, vás nic nestojí a způsobí, že se zpráva čte jako uctivá, nikoli transakční.

Sítě absolventů, bývalí kolegové a kontakty druhého stupně odpovídají mnohem častěji než studený kontakt. Začněte tam, než napíšete cizím lidem.

Připravte si šest až osm otázek a počítejte s tím, že použijete čtyři. Dobré otázky jsou ty, na které dokáže odpovědět jen tento konkrétní člověk.

• Jak vypadá normální týden, na rozdíl od popisu práce?
• Co vás nejvíc překvapilo během prvních šesti měsíců zde?
• Kterou část práce lidé podceňují, než začnou?
• Jak jste se dostal odtud, kde jsem teď já, tam, kde jste vy, a co byste vynechal?
• Jakou dovednost jste rád, že jste si vybudoval brzy, a která se ukázala jako nedůležitá?
• S kým dalším bych měl mluvit?

Právě ta poslední otázka je ta, která se násobí. Osoba měnící kariéru, přecházející z laboratorního výzkumu do práce s daty, ji kladla na konci každého rozhovoru, a po čtyřech dalších seznámeních mluvila s někým z týmu, který se chystal otevřít pozici. Nikdy nikoho z nich nepožádala o práci; než pozice skutečně vznikla, tři lidé už znali její jméno.

Přeskočte vše, na co už odpovídá web firmy, a přeskočte plat, pokud ho sami nenadnesou. Otázky, které se ptají ve skutečném náborovém rozhovoru, jsou samostatné téma, seskupené pod typy pohovorů.

Pošlete zprávu do jednoho dne. Odkažte na jednu konkrétní věc, kterou řekli, a na to, co s tím uděláte, protože právě to dělá zprávu nezapomenutelnou, ne jen zdvořilou. Pokud doporučili osobu, knihu nebo kurz, řekněte, že jste doporučení následoval, jakmile to uděláte.

Poté udržujte lehké vlákno kontaktu. Krátká aktualizace o pár měsíců později, co z rozhovoru vzešlo, vás stojí dvě minuty a je důvodem, proč si vás lidé zapamatují, když se něco otevře. Většina informativních pohovorů nepřinese nic okamžitě a některé přinesou doporučení až o rok později.

Pokud se vztah opravdu promění v doporučení, mějte svůj životopis aktuální, než ho budete potřebovat; bezplatný tvůrce najdete na stránce tvůrce životopisu. A když bude následovat skutečný pohovor, procvičujte ho zvlášť, což je téma, které pokrývají stránky pod zkušební pohovory.